Julia Bondar
Od začátku totální ruské invaze na Ukrajinu opustilo území Ukrajiny více než 8 milionů Ukrajinců, uvádí Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Česká republika přijala téměř půl milionu lidí, kolik z nich jsou děti - údaje nejsou.
Existují však děti. Většina z nich odjela s rodiči loni začátkem března během školního roku do země, jejíž jazyk neznají. Někteří z nich se vrátili na Ukrajinu studovat. Děti, které zůstaly v České republice, byly umístěny do tamních škol.
Začátek totální války a příliv lidí
Nádvoří školy svatého Augustina na okraji Prahy. Školu zde v roce 2009 založil španělský kněz Juan Provecho. Do prostor umístil vitráže se svatým Augustinem a jeho výrok se stal heslem instituce: «Povinnost učit je důsledkem lásky k lidem; povinnost učit se je výsledkem lásky k pravdě».
Uprostřed davu teenagerů na školním dvoře objímá chodící žena 12letou dívku za ramena.Oba se usmívají. Za chvíli dívka mizí na chodbách. Žena, která dítě doprovázela, se jmenuje Oksana Breslavska, je zakladatelkou školy pro Ukrajince, kteří neměli dostatek míst v českých školách, a odboru «Děti Ukrajiny».
Vše začalo 5. března 2022 – pár dní po vypuknutí totální války začaly do České republiky přijíždět autobusy uprchlíků s dětmi. Poté pro ně bylo otevřeno jedno centrum – situační – kde ženy s miminky v náručí stály šest hodin ve frontě, aby získaly vízum, pojištění a bydlení.
«Byla to katastrofa. Všichni tam strávili noc, což proces zdrželo. Pak jsme s dcerou Natalií zorganizovali dětský koutek, kde mohly být děti na pár hodin ponechány, zatímco se vyřizovaly dokumenty. Pak se této záležitosti ujal Mezinárodní výbor Červeného kříže a my jsme odešli», – vzpomíná Oksana Breslavska.
Sama Oksana Breslavska není vychovatelkou, a tak se neříká ředitelka školy. V Praze žije 26 let, před totální válkou pracovala u policie pro migranty a pomáhala manželovi se stavebnictvím. O vzdělání ukrajinských dětí v Praze se prý začala starat z lásky k nim.
Nemohu se nazývat ředitelkou, pro tyto děti jsem spíš matka. Oksana Břeslavská
«Tohle mě bolelo nejvíc. Brečela jsem doma a dcera říká: "No, budeme plakat ještě měsíc, ale co budeme dělat?" Vrátilo mě to do života. Ale nemůžu si říkat režisérka, pro tyhle děti jsem spíš máma a chovám se k nim jako k vlastním dětem. Snažíme se jim vytvořit podmínky, aby byli v klidu a pochopili, že jsou v bezpečí», – říká Breslavska.
«Ukrajinské děti by měly studovat v českých školách»
Nejprve se děti učily tam, kde bylo místo. Pak se některé třídy spojily – jednička a druhá, třetí a čtvrtá se učily společně, protože nešlo primárně o učení. Hlavní je, aby děti nezapomněly to, co už znají.
Takto fungovala improvizovaná škola až do léta. Pak Oksana zorganizovala několik táborů, ale všichni čekali na rozhodnutí české vlády - co s ukrajinskými dětmi. V září rozhodl, že by všichni měli studovat na českých školách.
«Mysleli jsme si, že s takovým rozhodnutím by měli být všichni odvedeni do hodin češtiny. Ale nebylo dost místa. Tento problém není v Praze nový – školy jsou přeplněné», – říká Breslavská.
Nejprve se otevřely ročníky 1-4, poté se přidal ročník 5 a v listopadu přibyly ročníky 6-8. V současné době školu navštěvují pouze děti, které neměly dostatek míst v českých školách – celkem je jich 96.
Prostory pro školu jsou poskytovány bezplatně v jiných školách nebo církvi. Děti vyučuje v ukrajinštině 11 učitelek-uprchlíků; další dlouhodobě žije v ČR, takže vyučuje i český jazyk.
Kromě osnov byly do plánu přidány socializační aktivity: byli vzati do muzeí a na představení, několikrát šli na koncerty ukrajinských hvězd, šli do hor sázet stromy a chodili do aquaparku.
«Snažím se je spojovat, aby si pomáhali, učili soucitu. To je důležitější než znalosti. Dbáme také na to, aby měli blíž k Ukrajině, aby si tu kulturu mohli alespoň trochu sáhnout. Pořádáme různé kurzy, připomínáme, co se děje a proč. V prosinci vyráběli zákopové svíčky, kreslili obrázky a psali dopisy na frontu», – říká Oksana Breslavska.
«Líbí se mi to, ale není to můj život»: co říkají děti?
14letá Mariam opustila Kyjev 6. března, když byla vyhozena televizní věž poblíž jejího domu. «Jezdila převrácená auta, všude pneumatiky, bylo nepříjemné vidět, co ve vašem městě je. V prvních dnech jsem obecně říkal: «Co to děláš, jakou válku?». Když jsme se rozhodli odejít, byl jsem nejprve šťastný, protože v Kyjevě to bylo velmi děsivé. A když jsem si uvědomila, že odcházíme z domova, byla jsem v šoku, pochopila jsem, že můj normální život skončil», – říká Mariam.
Dívka spolu s matkou, bratrem a sestrou přijela do České republiky za svým strýcem. Mariam se v zemi líbí, ale chce se vrátit na Ukrajinu.
Navzdory tomu Mariam studuje pohodlně – prostřednictvím týmu. Do školy šla teprve v prosinci, ale už se spřátelila se všemi ukrajinskými studenty.
Když 12letá Lisa mluví o Oděse, odvrací vlhké oči. Odtud odešla s matkou do Prahy. Dívka nedávno navštívila Ukrajinu a měla možnost strávit pár dní procházkami s rodiči u moře ve svém rodném městě.
«Už jsme byli v Oděse třikrát a moc se chci vrátit. Když uvidíte své rodné město, projdete se po svých oblíbených místech, začnete plakat», – říká dívka.
Liza studuje na dvou školách: dálkově - na ukrajinské škole a na škole Oksany Breslavské – aby lépe porozuměla látce.
«Kdybych nechodil do školy svatého Augustina, nerozuměl bych chemii, nestudoval bych všechny tyto prvky. Je těžké skloubit dvě školy, ale musíme studovat i na oficiální škole. Lekce v Česku jsou jen proto, abych látce rozuměla a mohla napsat test», – říká Lisa.
Nyní se ve škole vyučují všechny předměty jako v běžné škole. České děti se ráno učí ve škole svatého Augustina a ukrajinské děti přicházejí na řadu v době oběda. Mají také hodiny češtiny a divadelní kurzy angličtiny, které zahrnují hry a tance.
Funguje i psycholog – tak, aby atmosféra školy dětem pomohla překonat traumatické vzpomínky.
«Nedávno jsem se vrátil z Ukrajiny a uvědomil jsem si, že pro ty, kteří tam zůstali, je to v některých ohledech jednodušší. Děti bez bolesti nemohou mluvit o svých vzpomínkách a ty, které zůstaly, rezignovaly a vycházely. To znamená, že děti jsou již zvyklé na to, co se děje. Zablokovali ten strach. A ti, kteří přišli, mají tuto vzpomínku dodnes», – říká Oksana Breslavska.
Je problém s financováním, protože jsou unavení
Problém je však s financováním. Mezinárodní humanitární organizace Člověk v tísni pomohla vyplatit platy učitelů za listopad-prosinec, kteří se snaží udržet platy na průměrné úrovni ČR - 25 000 korun (40 000 hřiven). Další financování pochází z vlastních prostředků a dárců rodiny Břeslavské.
«Nyní se od dárců sešlo 96 tisíc korun. Budeme platit mzdy a zůstaneme bez peněz. Co bude dál - teď volám, píšu, prosím o pomoc, ale odpovědi jsou zklamáním, protože už jsem unavená. Jestliže nám loni sami volali, nyní odmítají. Nemůže pomoci ani české ministerstvo školství, protože nejsme jejich», – říká Breslavska.
Žena říká, že současná situace vypadá takto: plánuje děti učit do konce školního roku, protože «slíbila jsem jim to».
RFE/RL zaslala Ministerstvu školství a vědy Ukrajiny žádost o to, jak stát financuje a pomáhá ukrajinským dětem studovat v zahraničí. Ministerstvo školství a kultury oznámilo, že rozpočet Ukrajiny nezahrnuje platby za vzdělání dětem studujícím mimo stát.
Ministerstvo však nabízí několik možností:
Dálkové studium - ve stejné vzdělávací instituci, kde dítě studovalo před odchodem, nebo v jiné ukrajinské;
Domácí (rodinné) vzdělávání, kde za zvládnutí programu zodpovídají rodiče a dítě je po školním roce hodnoceno ve škole;
Externí studium na Mezinárodní ukrajinské škole podle individuálního plánu - studenti samostatně ovládají program s radami učitelů a ve škole skládají certifikaci;
Organizace nebo nedělní školy, které vyučují podle státních standardů a vzdělávacích programů Ukrajiny.
Mezinárodní ukrajinská škola působí v 11 zemích: Španělsko, Itálie, Turecko, Moldavsko, Portugalsko, Francie, Belgie, Polsko, Rakousko, Litva a Česká republika.
Od února 2023 v tomto systému studuje 4200 ukrajinských dětí.
«Kde je záruka, že se budou chtít vrátit do země?»
«Co bude dál? Jak postupovat při studiu ukrajinštiny? Mnoho dětí se nechce učit česky, mnoho sní o návratu na Ukrajinu, dokonce mi o tom píší SMS. V českých školách je navíc přijmou o rok později, ztratí se z programu, a když se vrátí na Ukrajinu, těžko se vyrovnají znalostní úrovni svých spolužáků», – sdílí Oksana Breslavska.
Mnoho dětí sní o návratu na Ukrajinu. Oksana Břeslavská
Domnívá se, že rozhodnutí vlády o povinném českém školním vzdělávání pro ukrajinské děti poškozuje Ukrajince i Čechy. Ukrajinské děti totiž nerozumí jazyku, a proto je proces učení pro všechny zpomalený.
«Jsou školy, které děti odmítaly už po zápisu, protože starší učitelé se nedokázali vyrovnat s tím, že jim někdo ve třídě nerozumí. Navíc děti mají různé psychické problémy. Kromě toho, že jsou děti ve stresu kvůli válce, je pro ně stresující i to, že se ocitnou v prostředí, kde jim nikdo nerozumí», – dodává Natalia Yaschuk, učitelka českého jazyka.
Ukrajinské třídy proto pomáhají dětem zůstat mezi svými vrstevníky z vlasti, socializovat se, být v bezpečném prostředí, kde si rozumí. Navíc je to podpora pro rodiče – mohou pracovat, když jsou děti ve škole.
Vzhledem k tomu, že škola v Břeslavské není oficiálně vzdělávací institucí, jsou však děti oficiálně registrovány v ternopilských školách, kde se vydávají vysvědčení a předávají se do tříd.
«Máme povolení vyučovat, vést kurzy i mimoškolní vzdělávání, ale nejsme škola. A nemůžeme oficiálně dávat známky a přecházet do další třídy. Takže všechny děti, které u nás studují, jsou oficiálně registrované na Ukrajině», – říká Breslavska.
Žena se tedy snaží v České republice vytvořit oficiální ukrajinskou školu, která by dětem dala možnost nezapomenout na Ukrajinu a která by je povzbudila k návratu na Ukrajinu po válce.
«Pokud si tady zvyknou, naučí se jazyk, rodiče si najdou práci, najdou si kamarády, kde je záruka, že se budou chtít vrátit do země, která se bude teprve znovu budovat? A přijdeme o mladé lidi, kteří tady dostudují a zůstanou. A toho se bojím nejvíc – co čeká Ukrajinu za pět let, pokud se tito mladí lidé nevrátí», – říká Breslavska.
Zdroj: radiosvoboda.org.
Comments